Přeskočit na obsah

Zpět na hlavní stránku

Vyhledávání

Štítky

autismus bezpečnost bydlení Čapek150 Covid-19 dobrovolníci doplatek na bydlení dýchám pro desítku energetický výbor fórum pražských senátorů GDPR hazard IT Koalice VLASTA Kotěra130 kouření kultura média Milada Horáková nová radnice ocenění paliativní péče památkový zákon pieta podcast Praha 10 prezident příspěvek na bydlení projev proslov protikorupční ředitelka rodina rozpočet Senát senátorka školství sociální služby starostka starostové starostové píší stavební zákon svo svoboda terorismus Trojmezí Ukrajina úřad práce Ústava ústavní stížnost úvodní slovo územní plán volby vraky zastupitelka zdraví životní prostředí zpravodajka zákona

RSS

Musela jsem podepsat úvěr na 14 milionů. Jinak bychom neměli na mzdy.

Ne na investici. Ne na nový projekt.

Na mzdy zaměstnanců a základní provoz našich 14 sociálních služeb v prvních měsících roku.

V Diakonii Praha jsme proto museli sjednat kontokorentní úvěr ve výši 14 milionů korun a zajistit ho vlastním majetkem.

Důvod je jednoduchý: sociální služby fungují od 1. ledna, ale hlavní veřejné peníze na jejich provoz přicházejí až v průběhu roku. A na jeho začátku navíc ještě přesně nevíme, v jaké výši budou jednotlivé služby podpořeny.

Zaměstnanci ale nemohou čekat na výplatu do března nebo dubna. Stejně tak nemůžeme na několik měsíců zastavit péči o klienty.

Proto si musíme půjčit.

Naše služby financujeme z několika zdrojů: především z veřejných dotací, dále z úhrad klientů, podpory městských částí, darů a také z vlastní vedlejší hospodářské činnosti.

Jenže velká část těchto peněz je účelově vázaná. Z veřejných dotací si nemůžeme jednoduše vytvořit volnou rezervu na začátek dalšího roku.

A právě proto jsou pro nás tak důležité bezúčelové dary a vlastní výnosy. Dávají organizaci alespoň určitou možnost vytvářet rezervu a zvládat období, kdy veřejné financování ještě nedorazilo.

Považuji za zvláštní, že dlouhodobě fungující registrovaný poskytovatel sociálních služeb musí každý rok znovu řešit komerční úvěr jen proto, aby překlenul několik týdnů mezi začátkem roku a příchodem veřejných peněz.

Přitom řešení existuje. Některé kraje poskytovatelům nabízejí návratnou finanční výpomoc právě na překlenutí začátku roku. Praha takový systémový nástroj zatím nemá.

Ještě důležitější by bylo víceleté financování sociálních služeb. To by nám umožnilo plánovat nejen mzdy a běžný provoz, ale také rozvoj služeb, personální kapacity a investice s delším výhledem.

Protože stabilní sociální služba potřebuje i stabilní financování.

A to se zatím bavíme jen o tom, jak zajistit, aby na začátku roku bylo na výplaty. Otázku, z čeho má poskytovatel vytvářet rezervy na opravy budov nebo připravovat a spolufinancovat nové kapacity sociálních služeb, nechávám na příště.