Veřejně prospěšná činnost potřebuje důvěru. Ne další vrstvy nedůvěry.

Dostala jsem z médií otázku, jak se jako ředitelka Diakonie Praha dívám na připravovaný zákon o registraci subjektů se zahraničními vazbami.

Dívám se na něj především z pozice člověka, který odpovídá za fungování velkého poskytovatele sociálních služeb.

Diakonie Praha je registrovaným poskytovatelem sociálních služeb. Hospodaříme s veřejnými prostředky, podléháme dotačním pravidlům, kontrolám a auditům a odpovídáme státu, kraji, donorům i veřejnosti za to, jak peníze používáme.

Proto si u každé nové regulace kladu jednoduchou otázku: jaký konkrétní problém řeší a co přináší oproti povinnostem, které už dnes máme?

Pokud by nová úprava dopadala i na organizace, jako je Diakonie Praha, nevidím v ní větší transparentnost. Spíš riziko další administrativy a zdvojování povinností, které už plníme.

A také jednu věc, kterou nepovažuji za zanedbatelnou: samotná existence zahraničního zdroje financování přece ještě nic nevypovídá o důvěryhodnosti organizace nebo účelu, na který peníze používá.

Diakonie Praha není na zahraničním financování závislá. Přesto se i v naší práci přirozeně objevují zdroje s mezinárodním prvkem.

Máme například podporu partnerské diakonické organizace z Německa, z níž pomáháme zaměstnancům v mimořádných životních situacích. Z italského programu Otto per Mille Valdese jsme získali 75 000 eur na obnovu tepelných čerpadel tam, kde jsme nemohli využít národní dotační titul. A využíváme také evropské prostředky administrované českými veřejnými institucemi, například při podpoře azylového domu nebo materiální pomoci lidem v nouzi.

To všechno jsou standardní, dohledatelné a transparentní zdroje financování.

Nezpochybňuji právo státu vědět, odkud organizace získávají prostředky, ani potřebu bránit skrytému zahraničnímu vlivu. Regulace ale podle mě musí umět rozlišovat mezi skutečným bezpečnostním či politickým rizikem a běžnou mezinárodní spoluprací organizací, které poskytují veřejně prospěšné služby.

Pro mě jako ředitelku je nakonec podstatná také přiměřenost. Každá nová evidenční nebo reportovací povinnost něco stojí – čas lidí, kapacitu organizace i peníze.

Transparentnost je důležitá. Ale dobrá regulace by měla přinášet skutečnou přidanou hodnotu, ne jen další formulář.

Veřejně prospěšná činnost potřebuje kontrolu a odpovědnost. Stejně tak ale potřebuje důvěru a férová pravidla.